O strachu, strašidlech a jedním z nejstrašidelnějších míst ve světě- to vše u nás v Čechách (viz foto)
Možná jsem si jenom chtěla provětrat hlavu, když jsem se dnes vracela autem ze své praxe v Karlových Varech. Neplánovaně jsem směrovkou zablikala v pravo a odbočila z hlavní trasy na Prahu, do oblasti Manětínska.. Netušila jsem, že v Manetíně právě probíhal festival „Baroko“. Jen sem
obdivovala nádhernou krajinu kolem, zastavila a také fotila. V hlavě mi už dávno nevířili dnešní příběhy klientů, ale napadlo mně, jak mnohé z nich se dotýkali témat strachů. Strachy které si člověk vytváří, když má sám něco ve svém životě změnit a nemá jistotu v úspěch toho, co bude následovat (o sebedůvěře v to, že to dokáže). Strachy které se ukážou, když zásadní změna nastala, bez našeho rozhodnutí, zásahem zvenčí : opuštění partnerem, úmrtí blízkého člověka, ztráta zaměstnání.(O vyrovnávaní se se ztrátou). Strachy po výrazném traumatickém zážitku, někdy i opakujícím se ( napadený, násilí v partnerském životě), to přetrvávají někdy i léta, protože byla ohrožena integrita bytí člověka. Strachy, noční děsy se také objevují ve snu (o poruchách spánku). Strach je emoce, signál, který nám sděluji, že je nejvyšší čas změnit něco, co se nás významně týká.
Uvědomení si potřeby ke změně, rozhodne, že klienti se ke mně objednají , že hledají pomoc. Těší mně, že výsledky jsou úspěšné.
Stop, teď už parkuji na místě, kterému říkám „na konci světa“. Překvapí mně 7 aut, které právě odjíždějí. Tak tady má být opuštěná osada zchátralý kostel?! Další překvapení, skupinka mladých lidí u vchodu kostela a dveře dokořán. U vchodu čtu, že za pár minut začne komentovaná přehlídka (v rámci festivalu) -To mám štěstí! Bez obav vykročím a nahlídnu do kostela. Opět překvapení, zaraženě se dívám na bílé duchy, ..z obou stran seskupeně sedící bílé duchy ,a přímo u dveří jeden stojí. To sem nečekala. Scéna jako z hororu. Poté se od průvodce dovídám, že student umění si vybral zchátralý kostel pro instalaci svého díla, aby poukázal na žalostní stav památky a pomohl k rekonstrukce. První zmínka o osadě je z 12 století, ale to co se stalo s původními obyvateli nikdo netuší. Tady jsou pouze jejich umělecky zachycený duchové původních obyvatel.
Údajně sem začali jezdit zvědavci z celého světa, a prý se toto místo uvádí na internetovém řebříčku nejstrašidelnějších míst světa na 15 místě. Strach sem ale neměla, protože historka o tom, jak postupně umělec vytvářel (ve tmě svítící) duchy , mně rozesmála, a směji se kdykoliv si na to vzpomenu. Návštěvu památky vřele doporučuji. ( 22.8.2015) Erika
